Když není služba vlasti službou, ale je velkým posláním

Když se řeknou složky IZS, zdravotnictví a příkladem i sociální služby, mnozí lidé si tyto oblasti spojí s lidmi, kteří prostě musí mít svou práci rádi. A přesně tak to většina ze žen a mužů sloužící/pracující ve výše zmíněných oblastí to bere. A tak není výjimkou, že někdo slouží/pracuje i několik desítek let v oboru.

Před pár dny se například profesionální hasiči HZS Královéhradeckého kraje se stanice Hradec Králové – Pražská rozloučili s velitelem družstva směny C nprap. Robertem Hypiusem. Službu u Hasičského záchranného sboru České republiky začal vykonávat 1. ledna 1990. „Po odborném výcviku zakusil práci na oddělení stavební prevence, pak byl krátce na to zařazen jako požárník na Správě a útvaru Sboru požární ochrany v Hradci Králové. V našich statistikách svítí jeho jméno v kolonce velitel zásahu u asi tisícovky událostí. A právě jako velitel byl velmi zkušený, vždy zodpovědný, zároveň kamarádský a nad věcí,“ uvedli hasiči na webu.

Poslední květnový den odsloužil Robert svou poslední směnu. Hasiči si pro svého velitele připravili originální rozloučení – hasiči z Pražské často zasahují u nehod na dálnici, a tak pro svého kolegu připravili poslední „střih“ vyprošťovacím zařízením. A samozřejmě nesmělo chybět ani polití vodou.

„Berto, za všechny roky Ti děkujeme a přejeme do další životní etapy hlavně hodně zdraví a elánu!“ uzavřeli hasiči na svém webu.

Sloužili by dál, ale…

Obdobných srdcařů, jakým je právě nprap. Robert Hypius, je u složek IZS a ve zdravotnictví velké množství. Byť by takových borkyň a borců chtělo být více, někteří, bohužel, neměli to štěstí. Některé v rámci jejich poslání zastavilo zdraví, jiné onemocnění a někteří bohužel ve službě vlasti zahynuli.

Pojďme proto závěrem poděkovat všem, co sloužili/slouží/sloužit budou, samozřejmě i pracovali/pracují/pracovat budou. A také pojďme vzdát hold všem těm, kteří již nejsou mezi námi!+

Foto: HZS Královéhradeckého kraje