Čtvrt století od chvíle, kdy se voda stala smrtícím živlem

Tlaková níže v červenci 1997 přinesla na Moravu, Slezsko a Polsku silné a dlouho trvající deště, které měly za následek jedny z nejhorších povodní v historii samostatné České republiky. 5. července se začala zvedat hladina řek na severní Moravě a ve Slezsku. Již od té doby měly plné ruce práce profesionální i dobrovolní hasiči a mnoho obyvatel nejrůznějších měst na východě naší země.

Druhý den začalo docházet na řekách Moravě, Vsetínské i Rožnovské Bečvě i Krupé a Branné k velmi vysokému průtoku řek. V okresech v okolí řek byly postupně vyhlašovány všechny tři stupně povodňové pohotovosti. Postupně se na mnoha místech začaly řeky vylívat ze svých břehů a páchat obrovské škody na majetku, zdraví, ale bohužel i životech.

Zaplavená trať u Suchdolu nad Lužnicí

Voda z řeky Bečvy postupně zaplavovala Přerov. Mnoho z domů bylo pod vodou, tam, kam se voda nedostala, se snažili lidé a hasiči udělat taková opatření, aby se voda do domů nedostala. 7. července 1997 si povodně vyžádaly prvních pět obětí na životech. Voda způsobila i podemletí železniční tratě u Suchdolu nad Odrou, kdy do míst najel vlak. Ten následně vykolejil a v jeho vozech se zranilo zhruba šedesát cestujících. V žádných dalších případech naštěstí vlaky do zaplavených tratí nevjely.

8. července došlo k zaplavení obce Troubky. Obce, která je velmi spojená s povodněmi v roce 97. Voda zaplavila oblast o zhruba 150 kilometrech čtverečních rozkládajících se mezi obcemi Citov, Přerov a Kroměříží.

Velkým problémem po celou dobu povodní byl fakt, že mnoho osob nechtělo opustit domovy dříve, než do jejich domovů opravdu přišla velká voda. Bohužel někteří lidé již svůj domov opustit nedokázali.

„Létali jsme na úkor předpisů,“ říkali piloti

Jak již bylo zmíněno, do mnohých oblastí se nedostali záchranáři jinak, než za pomoci vrtulníků. Tehdy šly předpisy vesměs stranou. Na jednom místě operovalo více vrtulníků, piloti létali, dokud mohli a evakuovala se jedna osoba za druhou tak, aby se co možná nejvíce osob dostalo do bezpečí. Vše probíhalo za velmi úzké spolupráce armády, hasičů, policistů, ale i záchranářů.

Záchranáři i hasiči a personál nemocnic měli v několika nemocnicích taktéž nelehkou práci – jelikož oddělení nemocnic ohrožovala blížící se vlna, muselo docházet k evakuaci osob do náhradních, mnohdy ne nemocničních, prostředí. V Ostravě například došlo k ekologickému problému, kdy voda z Odry zaplavila průmyslové areály, kdy následkem se do vody dostaly nebezpečné látky.

Netřeba zmiňovat, že v mnohých místech nefungovala elektřina, teplo, telefonní spojení a ani pitná voda. Voda se do oblasti dopravovala za pomoci vrtulníků a vojenských vozidel. Obyvatelé obcí, respektive lidé evakuovaní, mohli pít pouze vodu převařenou nebo z pet lahví.

Voda řádila nejen na Moravě

Velká voda se však neobjevila jen na Moravě, ale také například v Hradci Králové. Tam voda z Divoké Orlice protrhla hráze a zaplavila místa ve městě v nižší nadmořské výšce. Zaplaveno bylo nábřeží i část Masarykova náměstí.

Nejen na Moravě a ve Slezsku tak hasiči, policisté, záchranáři a vojáci měli plné ruce práce. A právě vojáci velmi úzce spolupracovali na řešení celé mimořádné události. Krom pomoci s evakuací osob, rozvozem materiálu či stavěním hrází z pytlů naplněných pískem, se vojáci starali o bezpečí v oblastech, kde řádila velká voda. Někteří lidé se totiž rozhodli využít situace a začít rabovat. Do akce tak bylo nasazeno velké množství vojákyň a vojáků z nejrůznějších posádek – do akce byly povolány i aktivní zálohy.

„Nevěděli jsme, jak to tam vypadá,“ říká hasič Jaroslav

Velkou roli při pomoci před povodněmi, evakuací osob či záchranných a likvidačních prací hráli profesionální a dobrovolní hasiči. Z míst, kde voda neřádila (z Čech), byli požádání hasiči o pomoc. Velká výhoda byla u těch hasičů, kteří měli v místech výbornou místní znalost. Hasiči z malých obcí tak věděli, kde žije jaká starší rodina, kde mají rodiny děti a koho případně ještě shánět.

Hasič Jaroslav, který tehdy sloužil u podnikové jednotky Škoda Plzeň, byl vyslán v rámci odřadu do Kroměříže. Celkem na místě strávil s kolegy tři dny. „Tehdy jsme vůbec nevěděli, do čeho jdeme, hned po příjezdu v noci jsme neměli ani čas se rozkoukat a okamžitě nás rozdělili na čluny s místními profíky, kteří znali místní oblast a hned jsme začali jezdit po ulicích na člunech a odvážet lidi z domů. Nezastavili jsme se skoro vůbec, stravu nám zajišťovali manželky hasičů. Vařily přímo na stanici,“ říká Jaroslav. Jaroslav dodává, že jeden z hasičů se domů dostal až po třech dnech, kdy viděl sám svůj poničený dům.

Jaroslav následně dodává něco, co řeklo více zasahujících na místech poškozených povodněmi. „Pro nás to byla úplně nová zkušenost a myslím, že všichni, kteří zde zasahovali, na ten zásah nikdy nezapomenou,“ říká Jaroslav. Následně dodává: „Ostatně, já nezapomenu ani na jeden z těchto zásahů – povodně v Plzni, Liberci, tornádo na Moravě. Všechny zásahy zanechaly hlubokou vzpomínku v mém srdci,“ s Jaroslavem se shoduje na stejné věci i Jindřich, který zasahoval v nejhůře poškozených Troubkách.

Makali ze všech sil, i tak bohužel…

Byť všichni již zmínění, ale i samotní civilisté, kteří pomáhali jeden druhému a ti, co nemohli přijet na pomoc ze vzdálenějších míst vlasti, alespoň poslali nějaké peníze, byly škody obrovské. Při povodních zemřelo 50 lidí, několik set jich bylo lehce či vážně zraněno. Zničeno bylo 2151 domů, 5652 bylo neobyvatelných. Strženo bylo 26 mostů. Několik dnů se nedalo dostat do některých měst. Několik dnů nejezdily vlaky – byly zasaženy železniční uzly na Moravě i ve Slezsku – Přerov a Olomouc. Rozsáhle zničeny byly části či celé obce Hradec Králové, Krnov, Ostrava, Opava, Otrokovice, Troubky, Zlín, Kroměříž, Přerov, Olomouc. Škody jen v České republice byly odhadnuty na 63 miliard korun. V samotných Troubkách zemřelo devět osob a zcela zničeno bylo 150 domů. Obce Bochoř a Citov nebo Vlkoš, které jsou v sousedství Troubek, byly zničeny taktéž.

Tyto povodně však stále nebyly těmi nejhoršími… O pět let ukázala voda opět svou sílu – tentokrát na většině částech vlasti. O povodních roku 2002 ale příště.

Autor náhledové fotografie Bohumil Blahuš
Text vznikal na základě dat z Wikipedie