Pod zkratkou „ZJ“ se skrývá zásahová jednotka. Jde o elitní útvar, ve kterém slouží zatím jen muži. Muži, kteří, dle veřejnosti, dělají humbuk a zatýkají ty nejnebezpečnější pachatele. Nebezpečné pachatele sice zatýkají, ale ne vždy u toho dělají humbuk, a navíc také mezi jejich úkoly patří daleko více činností.
Zásahové jednotky, které spadají pod KŘP, se nenachází ve všech krajích České republiky. Některé krajské zásahové jednotky mají svůj zásahový perimetr i v jiných krajích, než ve kterých sídlí. Není také pravdou, že by zásahové jednotky sídlili výhradně v krajských městech. A také není pravdou, že by bojovníci „zásahovek“ řešili jen nebezpečné pachatele. Leč nejde být vyloženě konkrétní, pár informací je veřejně dohádatelných, proto budou i zde.
V první řadě si pojďme říci, pod kterými KŘP ZJ fungují: Praha, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Plzeňský kraj, Jihočeský kraj, Královéhradecký kraj, Jihomoravský kraj a Moravskoslezský kraj. Úplně bez „zásahovky“ jsou v kraji Karlovarském, Libereckém a Zlínském. V kraji Olomouckém funguje tzv. „zatýkací tým“, kterému se říká Zóna. Na Vysočině a v Jihočeském kraji jsou pak specialisté v rámci jaderných elektráren, kdy jde de facto taktéž o ZJ, avšak jejich hlavním úkolem je práce v oblasti JE.
Bojovníci, tak se říká příslušníkům ZJ, mají nejrůznější specializace – mají mezi sebou kynology, odstřelovače, lezce, zbrojíře, pyrotechniky, ale také vyjednávače a potápěče – a právě vyjednávači a potápěči jsou využíváni i mimo hlavní činnost zásahové jednotky. Hlavním úkolem bojovníků je „sbírání drbanů“. Zatýkají ty, u kterých je podezření, že jsou ozbrojení, mají velké „zkušenosti“ s kriminalitou, ale také jsou určení ke vstupům do obydlí, kde se zabarikáduje nemocná osoba. Tu a tam můžete příslušníky ZJ nalézt v rámci dohledů nad fotbalovými utkáními (vy je ale nepoznáte, pokud nerozeznáte nášivky policie), stejně tak se podílí i na přepravě opravdu vzácných předmětů. Zřídkakdy pomáhají VS ČR při eskortách velmi nebezpečných pachatelů. Častěji jsou pak k vidění v situacích, kdy se pátrá po nebezpečném pachateli přímo v ulicích nebo v lesích.
Často pak „zakuklence“ vídáte na akcích pro veřejnost, kde ukazují, co umí. Je ale třeba zmínit, že oni to sice ukazují veřejnosti, ale opravdu pomalu. Zákrok proti nebezpečným pachatelům dokážou zrealizovat i v rámci několika málo sekund – třeba takové zadržení nebezpečného pachatele na křižovatce v intervalu jedné červené není problém. Pakliže se ale vrátíme k jejich hlavní činnosti – zatýkání nebezpečných pachatelů – ne vždy tuto činnost dělají za velkého „bordelu“. Někdy totiž není cílem vylekat všechny okolo včetně pachatele, ale třeba jen v tichosti zadržet toho, kdo je objektem zájmu policie. Jsou případy, kdy zásahové jednotky vstupovaly do objektu, kde jsou děti. Stejně tak ne vždy zasahují bojovníci „zakuklení“ a oblečení do černého, zeleného, pískového nebo jiné barvy, které používají v rámci svého vybavení.
O způsobu a druhu zákroku vždy rozhodují velitelé po zvážení všech důležitých okolností, které jsou o pachateli/pachatelích známy. Velitelé velmi úzce spolupracují s těmi, kdo si jejich zákrok „objedná“ – nejčastěji kriminalisty.
Mimochodem, může se zdát, a mně se to také zdálo, než jsem je poznal, že bojovníci ZJ jsou nějací chlapi, co nemají snad jiný život. Mají. Jsou to pořád poldové, co mají ale velké srdce a velmi rádi pomáhají druhým. Znám osobně ty, kteří chodí darovat krev nebo ty, kteří se rozhodli vytvářet charitativní kalendáře, které pomáhají tam, kde je třeba.
