„Buď budu žít já, nebo pachatel,“ řekl mi jednou známý od zásahové jednotky

Na internetu se objevila informace o tom, že při jednom ze zásahů Útvaru rychlého nasazení v Praze, musel příslušník použít služební zbraň. Zásah byl jeden z několika, neboť současně probíhaly realizace i na jiných místech. Do akce bylo zapojeno vícero útvarů Policie České republiky, ale také Celní správa České republiky.

Obecně lze říci, že každá policistka a každý policista musí být připraveni na to, že použijí služební zbraň. Pakliže už se do akce zapojuje Útvar rychlého nasazení (celorepubliková působnost) nebo krajské zásahové jednotky, je k tomu patřičný důvod. Může jít o „zkušeného kriminálníka“, osobu mající vztah ke zbraním, může jít o bývalého příslušníka ozbrojených složek a může k tomu být „x“ dalších důvodů.

Týmy, které provádí zadržení podezřelých, jsou vždy připraveny použít služební zbraň. V drtivé většině případů jsou ale používány nesmrtící prostředky – paralyzér a jiné. Pakliže ale někdo klade aktivní odpor, ohrožuje na zdraví zakročující příslušníky, nemůže očekávat jednání v rukavičkách. Po použití služební zbraně došlo okamžitě k poskytnutí první pomoci (a rozhodně kvalitnější, než je poskytována od úplných laiků – v týmu je vždy minimálně jeden zdravotník znající postupy v rámci provádění první pomoci) a přivolání ZZS.

Postup a jednání zásahového týmu bude zajisté prošetřen. Každopádně obecně lze závěrem říci, že zbraň není používána v žádném případě „jen tak“. A když někdo během pár sekund, které trvají zákroky zásahových jednotek a Útvaru rychlého nasazení vytáhne zbraň na policistu, policista svůj či kolegy život chránit bude. Jak řekl jeden můj známý, který u zásahové jednotky tehdy působil, buď bude žít pachatel nebo příslušník policie.