Inspiraci na jednotlivé články čerpám z více zdrojů. K tomuto konkrétnímu článku z rubriky „Proč…?“ mě přiměl údiv muže ve chvíli, kdy i na malý požár koše přijeli hasiči s velkou cisternou.
Obecně na úvod je možné říci, že na požáry malých odpadkových košů by vyloženě asi jezdit hasiči nemuseli, pokud by někdo přinesl dostatek vody a celý koš pořádně prolil vodou. Tu a tam takto třeba strážníci a státní policisté menší „požáry“ obdobným způsobem hasí. Pakliže ale již někdo zavolá na tísňovou linku 112 nebo 150, vyšle operační důstojník na místo události velkou provovýjezdovou cisternu.
Má to hned několik důvodů. Hasiči v takové cisterně vozí velké množství vybavení – hasicí přístroje, někdy i zádové vaky na hašení menších požárů, kýble na prolití popelnic, ale také velké množství vody. Dle rozsahu požáru se velitel zásahu na místě rozhodne, které hasební prostředky na likvidaci požáru budou využity. Někdy stačí vzít opravdu jen kýbl vody, jindy je třeba spotřebovat několik desítek litrů, protože než přijedou hasiči na místo události, oheň se rozšíří do dalšího okolí.
I v té „nejmenší“ cisterně mohou přijet na místo události minimálně dva, tři nebo čtyři hasiči. Každá ruka se hodí. Na jeden malý požár popelnice stačí dvě ruce, na požár kontejnerů bude potřeba rukou více. Jeden hasič – konkrétně strojník – obsluhuje čerpadlo, další hasič hasí, další otevírá popelnice či provádí další úkony. Velitel zásahu pak dokumentuje zásah, komunikuje s KOPIS („dispečink“) a podobně.
Jeden z posledních důvodů je ten nejvíce důležitý. To, že hasiči zlikvidují jeden malý požár popelnice, neznamená, že se stihnou vrátit zpět na svou základnu. „Dispečink“ (KOPIS) může jednotku hasičů vyslat na další zásah – k dopravní nehodě, technické pomoci, záchraně osob… A tam opravdu jeden „minimax“ nestačí.
Doufám, že i obyčejnému uživateli Facebooku jsem osvětlil, proč i k těm nejmenším požárům vyjíždí cisterna. Obdobně je to pak i událostí spojených se zdravotním stavem a veřejným pořádkem.
