Slibem nezarmoutíš – změnilo se něco?

Třetí květnový den bude již navždy patřit vzpomínce na policistku Petru Zajíčkovou, která v nemocnici zemřela na následky zranění utrpěná o den dříve. Tehdy šestatřicetiletou praporčici Petru Zajíčkovou srazil dvaadvacetiletý Josef Novák. Ten byl pod vlivem metamfetaminu pocházejícího z pervitinu. V té době měl jedenáctkrát vyslovený zákaz řízení všech motorových vozidel…

Po této smutné události se samozřejmě političtí představitelé České republiky začali skoro až předhánět ve slibech, jak se tohle nesmí již nikdy stát, jak se změní legislativa a jak „tohle a tamto“… Dnes, 7. května, je to od události devět let a pět dní. A teď otázka do pranice, změnilo se něco…?

…Ano, změnilo – k horšímu! Před dalšími čtením prosím berte v úvahu to, že nemohu být u spousty informací konkrétní, ale jsou všechny z praxe. Minimálně se změnil postup „buzerace“ policistek a policistů. Pokud se rozhodnou totiž k zastavení pronásledovaného vozidla/motocyklu použít služební zbraň, vozidlo nebo „rovnátka“ (rám na nových vozidlech Škoda Octavia), musí napsat několik záznamů o tom, co se stalo, proč to tak je a co dotyčné vedlo k použití. A pokud se náhodou někomu něco na tomto nebude zdát, šup s trestním stíháním na příslušnici/příslušníka a šup k soudu. Naštěstí soudy v Praze měly v roce 2017 a 2019 rozum a bývalého policistu Šimona Vaice osvobodily…

Tři zákazy řízení? „Normálka“.

V České republice máme problémy s tím, že nám řidiči a řidičky tu a tam (no, upřímně, je to velmi časté) jezdí vyšší rychlostí, než která je povolena v daném místě. Dále nám předvádí nejrůznější jiné nešvary – telefonování za jízdy, nepřipoutání se apod. Jenže pak tu máme ještě další velmi závažné, a mnohdy jde o trestněprávní rovinu, „problémy“. Jízda pod vlivem alkoholu a drog (drogy snad bývají ještě častější, jak samotný alkohol. To, když si někdo dá „jointa“ před jízdu, je to nejmenší. Bohužel často bývají řidičky a řidiči pod vlivem pervitinu, heroinu, extáze, kokainu…

Často se jedná o osoby, které již mají „zkušenost“ s policií, proto mají uloženy zákazy řízení nebo jiné tresty – peněžité, podmíněné… Není bohužel výjimkou, že počet zákazu začíná na třech a „rekord“ jednoho policisty v jednom městě je třináct zákazů řízení. Ptáte se, jak je možné, že s tolika zákazy řízení je ještě „venku“? Tak na to samé se ptají i vyšetřovatelé ze Služeb kriminální policie a vyšetřování a mnohdy, naštěstí, i státní zástupci.

A teď zase praxe z jednoho nejmenovaného města… Hlídka PČR z OOP zastavila jim dobře známou tvář. Osoba řídila pod vlivem OPL, měla osm zákazů řízení. Policistům s dotyčným došla trpělivost, nechala odvést vozidlo (skvělý institut, kéž by to dělalo více policistů) a osobu přepravila na služebnu. Začaly probíhat úkony, neboť dotyčný spáchal přečin. Policisté chtěli, aby dotyčná osoba šla do vazby. Okresní státní zastupitelství s tím problém nemělo, následovala eskorta k soudu. A co se tam stalo…? Soudkyně se div policistům nevysmála, co to po ní vlastně chtějí…

…Naštěstí z praxe jsou známi i takové soudkyně a takoví soudci, kteří se prostě s těmito lidmi nemažou a do vazby takové osoby pošlou. Dokonce pak i vynesou rozsudek, který zní xx měsíců nepodmíněně, bohužel jich je ale stále málo…

Závěrem se chci tak trochu zamyslet. Co vše se bude muset ještě stát, než začnou padat opravdu nekompromisní tresty? Kolik ještě nevinných lidí bude muset zemřít, aby se něco začalo OPRAVDU měnit k lepšímu?

A na úplný závěre si vzpomeňme na všechny, a nejen na Petru Zajíčkovou, kteří zemřeli kvůli „řidičům“ a „řidičkám“ na OPL či se zákazy řízení. Nezapomeneme na vás!