Po zásahu Policie České republiky a Celní správy České republiky v rámci jednoho hudebního festivalu v Milovicích, se na polici vrhá veřejnost podporovaná novináři s tím, zda takové činy vlastně policie může dělat. Je to ale správně? Je správně bagatelizovat drogovou trestnou činnost a hanit někoho za to, že nechal vystoupit z autobusu všechny cestující?
Drogy byly, jsou a budou součástí všech společností. Většina právních řádů na světě zná drogy, které jsou legální, ale také ty, které jsou nelegální. Zákony věnující se drogové problematice v České republice jsou ale natolik složité, že nemá cenu všechny paragrafy, odstavce a písmena rozebírat. Důležité je však poznamenat nutnost boje proti drogové problematice.
Policie České republiky, respektive orgány činné v trestním řízení, mají za povinnost reagovat na všechny protiprávní skutky a prověřovat i poznatky, které naznačují možnost páchání protiprávního jednání. A jelikož takové poznatky Policie České republiky v případě milovického hudebního festivalu měla, připravila v rámci hudební události opatření.
Není droga jako droga
Pakliže jde o osoby, které u sebe mají malé množství marihuany pro osobní použití, není třeba takové osoby řešit ve větší míře, pakliže pod vlivem neřídí vozidlo. U jisté osoby však došlo k podezření, že drog má u sebe více a hned několik druhů. Podezření policie se potvrdilo. Způsob odhalení byl takový, že Policie České republiky vyzvala všechny cestující z autobusu, aby vystoupili a podrobily se, společně s jejich zavazadly, kontrole. V odhalení pomohl i mimo jiné služební pes.
Tento samotný děj pak vyvolal kvůli jednomu článku velkou vlnu nevole. Oprávněnost postupu jednání prošetřuje v současné době (8. 8. 2023) Oddělení vnitřní kontroly Policie České republiky i na základě výroků ministra vnitra Víta Rakušana. Avšak obdobné jednání není ničím neobvyklé. V rámci nelegální migrace takovéto prohlídky probíhaly jak v autobusech, tak i ve vlacích a pakliže by policie uznala za vhodné nechat vystoupit všechny osoby a zkontrolovat i zavazadlové prostory, učinila by tak a nikdo by z toho patrně senzaci nedělal. Stejně tak hlídky policie činní ve chvíli, kdy zastaví podezřelé vozidlo, ve kterém se nachází několik osob a je podezření na možnost přepravy drog ve vozidle.
Ti samí novináři a ta samá veřejnost pak tlačí na policii, aby konala v rámci drogové problematiky na silnicích a například i na distribuci drog mezi dětmi či mladistvými – ano, bohužel i mladistvé osoby užívají drogy, které český právní stát stanoví za nelegální. Bohužel se dnes můžete potkat i s patnáctiletou osobou s iontem v puse. A právě i na osoby, které distribuují drogy mladistvým či dokonce dětem, se Policie České republiky zaměřuje také velmi často. Za takovou činnost jsou veřejností i novináři chváleni, za jinou však ne?
Policie České republiky tak v žádném případě nebagatelizuje drogovou problematiku tak, jako by asi někteří lidé chtěli, a věnuje se každému podmětu či podezření zvlášť. Koná vlastní operativní kroky, aby docházelo k odhalování velkých i malých „ryb“ a postupně se drogy dostaly ze společnosti. Je to ale boj s větrnými mlýny… Policie „sebere“ jednoho dealera, dalších pět se jich na drogové „scéně“ objeví.
Závěrem si položme otázku. Chceme nebo nechceme, aby drogy kolovaly mezi lidmi (někteří lidé je za úplatu předávali dalším lidem) a zdrogované osoby se pohybovaly na veřejnosti ve vozidlech, motorkách či pěšky?
