Na záchrance nejsou „obyčejní“ řidiči

V dalším pokračování minisérie „řidiči profesionálové“ se v tomto článku podíváme na nejen řidičky a řidiče vozidel zdravotnických záchranných služeb krajů, ale hlavně na pravé i levé ruky svých kolegů.

Práce řidiček a řidičů vozidel ZZS je trochu podobná práci strojníků u hasičů – i řidičky a řidiči vozidel ZZS totiž nemají za úkol jen řídit vozidlo, ale také pomáhat svým kolegyním a kolegům. Je nyní však třeba vymezit si dva rozdílné řidiče – na některých ZZS se potkáme ještě s (ne)obyčejným řidičem – záchranářem vozidla ZZS (ten musí splnit určité podmínky stanovené zákonem a projit speciálním kurzem), jinde řídí i zdravotničtí záchranáři.

Jak již dobře víme, u ZZS nalezneme pozemní výjezdové skupiny RV, RZP a RLP – právě ve vozidle RV bývají zdravotničtí záchranáři nebo řidiči – záchranáři, v dalších výjezdových skupinách mohou být i „jen“ řidiči. Zdravotničtí záchranáři vozí v rámci výjezdové skupiny RV své kolegyně a kolegy lékaře. Zdravotnický záchranář je tak pravou i levou rukou lékařky/lékaře. Na základě rozhodnutí lékaře právě tito záchranáři podávají medikaci a provádí také další úkony – ošetření, zajištění zdravotního stavu, provedení monitorace základních životních funkcí a mnoho dalšího.

Na záchranku s „céčkem“

Když bylo v úvodu zmíněno, že mají řidiči/ky u ZZS trochu podobnou práci se strojníky u hasičů, bylo to myšleno i ve smyslu toho, že i tito lidé se musí starat o svou svěřenou techniku. Na začátku každé směny si kontrolují stav vozidla, stav pohonných hmot a provozních kapalin, ale někteří také kontrolují čistotu vozidel a podobně.

Zatímco někde jezdí ještě vozidla, která váží do tří a půl tuny, v Praze (a některá vozidla nejen v Praze) jsou pro výjezdové skupiny RZP určeny vozidla, kdy řidič/ka musí mít řidičské oprávnění skupiny „C“ – v současné době tento typ řidičského oprávnění požaduje většina ZZS krajů. Úkolem těchto členů posádek však není jen a pouze jízda s parťáky k pacientovi a s pacientem do nemocnice a pak zpět na základnu, ale také pomoc s pacienty.

I když jde o „obyčejné řidiče“ bez vzdělání zdravotnického záchranáře, pomáhají svým kolegyním a kolegům. Ošetření pacienta, provedení nejrůznějších základních úkonů (měření krevního tlaku, okysličení krve a podobně) či transport pacienta mohou provádět, a provádí, řidiči. Pakliže je ale řidičem zdravotnický záchranář, může podávat i medikaci a provádět další úkony, které dovoluje zákon.

Někdy si nestačí dojít ani na toaletu

Práce těchto řidiček a řidičů je opravdu velmi fyzicky i psychicky náročná. V některých místech naší vlasti jsou posádky ZZS vytížené více, někde méně. I tak se ale může stát, že členové výjezdových skupin mají tolik výjezdů, že někdy musí vydržet i s tím, aby si došli na WC. A co se děje, když se například právě řidič či řidička nachází na toaletě nebo ve sprše? Vše se ukončuje a rychle se vyráží k vozidlu a jede se za pacientem…

Obecně totiž platí, že posádka vozidla ZZS musí vyrazit k zásahu do dvou minut od převzetí výzvy k výjezdu. V případech nejnaléhavějších tito lidé jedou tak, aby na místě zásahu byli opravdu rychle, avšak i tak musí vždy dbát na bezpečnost jízdy. I oni totiž jsou jednou nohou v „kriminále“ při své práci. Jindy se pak jede s větším klidem, vždy je ale potřeba, aby se posádka vozidla ZZS za pacientem/pacienty dostala co možná nejbezpečněji.

Po zajištění stavu pacienta na místě zásahu pak posádky buďto odjíždí do nemocničního zařízení, případně pak na svou základnu. Po předání pacienta/příjezdu na základnu však pro řidiče práce pokračuje. Je třeba uklidit sanitku, vydesinfikovat prostor pro pacienty a připravit vše na další výjezd.

Práce řidiček a řidičů vozidel ZZS je tak náročná a je třeba si vážit všech těch, kteří nám pomáhají – a to jsou právě i řidiči. Poděkujme tak všem za jejich práci.