Tým – to je slovo, které nás bude provázet celým tímto článkem. Byť se nám snaží některé televizní seriály ukazovat, že ve zdravotnictví zvládnou vše dělat jednotlivci, tak tomu nikdy není. Pojďme se o tom přesvědčit v následujících větách.
Vlastně všude v oblasti složek IZS a medicíny se pohybujeme kolem slova „tým“, protože i dva jsou týmem. Již ve chvíli, kdy někdo volá na tísňovou linku 155, slyší sice jen jednu osobu, ale kolem ní jsou další lidé – další operátoři nebo dispečeři, kteří vysílají potřebné posádky na místo, kde je jejich pomoc potřeba. Vyjíždí posádky RV, RZP nebo RLP. V těch nejzávažnějších stavech pak vzlétá posádka LZS. Všude jsou minimálně dvě osoby – ve výjezdové skupině RLP pak tři a ve vrtulníku se zpravidla nachází také tři osoby. I inspektor provozu spolupracuje s týmem a řidič ZDS také má za úkol tvořit tým – tvoří ho s těmi, ke komu/od koho veze pacienta.
Při výjezdu, jak se můžete přesvědčit i v mých povídkách, pracují všichni jako jeden tým. A to i v případech, kdy jsou na místo dovolávány další složky IZS. Jako tým vlastně pracuje i operátor/ka s volající osobou – každý z nich se podílí na pomoci druhým nebo sobě samému v případě volajícího, který si volá pomoc pro sebe.
V nemocnici je to vždy o týmu!
Po nezbytných úkonech provedených v rámci přednemocniční neodkladné péči na místě události, směřuje zpravidla posádka s pacientem do nemocnice. I když půjde jen a pouze o pacienta s interními problémy, je předáván zpravidla na interní ambulanci. Tam pracuje lékař, sestry, sanitáři – a zase jsme u týmu. Pakliže je stav pacienta tak závažný, že je potřeba urgentní péče nebo život zachraňující zákrok, předává se pacient na urgentním příjmu nebo EMERGENCY. V jeden okamžik se může k pacientovi seběhnout klidně pět, šest nebo i deset osob, které bojují o záchranu toho nejcennějšího.
To jsou různé prvotní úkony, odběry krve (putují do laboratoře), různá vyšetření, specializovaná vyšetření nebo po zajištění rovnou přesun na operační sál. Opět jsme u jednoho velkého týmu. Týmu, který má různé specializace, ale spolupracuje společně. Po takových úkonech pak pacient směřuje na nejrůznější oddělení – při velmi vážných stavech na ARO/KARIM, při méně závažných stavech, kdy je ale potřeba pravidelný dohled, na JIP a při stavech „normálních“ na standardní oddělení. A i tam se do týmu počítají například i sanitáři, ošetřovatelé, ale i takové uklízečky. I ty se totiž podílí na příjemnějším prostředí.
Zdravotní sestra – pravá ruka lékaře
Nejzákladnější ukázkou týmové spolupráce jsou ženy a muži v pozici sestra. Sestra je totiž pravou i levou rukou lékaře. Sestra provádí to, co „nakáže“ lékař – podává medikaci, stará se o pacienta při různých převazech, případně při podávání jídla a jiných úkonech.
Leč se o sestrách poměrně málo mluví, dá se o nich hovořit jako o „andělech ve zdravotnictví“. Většina z nich svou práci miluje a vůči pacientům je slušná a hodná. Mnohdy se snaží pro pacienta udělat co nejvíce, ale někteří pacienti se pak „odvděčí“ nehezkým přístupem. Ale samozřejmě i já znám sestry, které příjemné nejsou a k pacientům se chovají všelijak – to jsou naštěstí jen výjimky
Doufám, že alespoň z části vám bylo ukázáno, že v rámci přednemocniční neodkladné péče a pak péči nemocniční je velmi důležitý tým. Jednotlivec totiž dokáže mnoho, ale spolupráce s ostatními je prostě potřebná.
Díky všem, kteří se do těchto týmů počítají. Vážíme si vás!
vaši pacienti!
Ilustrační fotografie: ZZS Olomouckého kraje
